Nemocnice Jičín

 
Web » Historie

Historie

 

 

První písemné zprávy o existenci špitálu v Jičíně jsou již z 2.poloviny 15.století. V roce 1460 se mluví o „domu malomocných“ , který stával pod zámkem, o dvoru špitálském, o odkazech na pozemcích a domech. Těžko se však dá zjistit, kde v nejstarších dobách špitál skutečně býval.

Konkrétnější zmínky o jeho existenci jsou z doby Valdštejnova zájmu o Jičín z první poloviny 17. století. Tehdy, v širokém programu organizace Frýdlantského knížectví, nezapomněl Valdštejn, velkolepý organizátor, ani na řešení sociálních otázek, jako byla péče o nemocné a staré lidi, či osoby již práce neschopné.

Ve zprávě jezuitů Coronia a Argentea z roku 1622 je patrné, že kníže má v úmyslu zřídit v Jičíně špitál. To potvrdil sám Valdštejn v dopise ze 7.července 1623 Coroniovi. Koncem prosince 1624 zve pátera Coronia do Prahy k projednání podrobností.

 

Zakládající listinu pro jičínský špitál vydal vévoda Frýdlantský v Jičíně 30.5.1628


„My, Albrecht, z boží milosti atd. všem ve spolek a každému zvlášť známo činíme, že jsme již dávno a mnoho let přemýšleli, jak bychom nalezli nějaký prostředek k podpoře života některých ubohých a nuzných našich poddaných a tímto způsobem i sobě připravili pohodlnější cestu k věčné blaženosti modlitbami těchto chudáků a též prokázali se vděčnějšími Bohu nejdobrotivějšímu, nejvyššímu štědrému dárci všeho dobra. Rozhodli jsme se založiti špitál pro 25 chudých mužů a tolikéž žen z poddaných pokročilého věku, kdo si nemohou vydělávati živobytí, a vybaviti tento špitál pevnými důchody. Do špitálu nesmí býti nikdo přijat, kdo by nebyl z vévodství, aby též byl před příjetím každý bedlivě vyšetřen, není-li stižen nakažlivými nemocemi. Nejsme však proti tomu, aby do tohoto špitálu neměli přístup ti, kdo nejsou katolického vyznání. Kdyby však i přes všecko poučování otců jezuitů z jičínské koleje nechtěli přijmouti katolickou víru, nechť jsou propuštěni, právě tak, jako ti, kdo by sváry, spory a hádky mezi spolu-bydlícími rozsévali. Kdo by sám chtěl špitál opustiti, může, ale bez věcí, které do špitálu sám nepřinesl“.

 

Na vydržování 50 osob ročně pak bylo vyměřěno:
1250 měřic pšenice na chléb, 6 velkých beček soli, 12 beček kaprů, 4 bečky štik, 2 sudy slabého piva týdně, 1/2 sudu dobrého piva týdně, 4 hroudy másla, 40 měřic hrachu, 80 pražských měřic ječmene na kaši, 6 měřic prosa, 1000 rýnských zlatých na maso, udržování budov, na kuchyňské nádobí, na prádlo a roucha z libereckého modrého sukna s červenou podšívkou. 100 sáhů dříví z lesů hruboskalských, jež budou povinni poddaní ze vsi Kněžnic do špitálu dovézt.

 

Se stavbou špitálu se, dle zápisu historie jičínské koleje, začalo v roce 1629. Dostavěn byl kolem roku 1650, ovšem ve značně omezeném rozsahu.

 

Valdštejnovo gesto se rozplynulo vniveč po jeho zavraždění 25.2.1634 v Chebu. Jeho dekrety byly suspendovány císařským rozhodnutím a špitál byl odkázán hlavně na almužnu. Špitálníci obtěžovali žebrotou a ani čistota a zdravotní dohled nebyly valné. Tak se stalo, že v době moru roku 1680, kdy bylo hraběnkou ze Štemberka zakázáno vpouštět cizince dovnitř města, zůstal na předměstí jakýsi muž stižený morem. Ten se úplatou dostal do špitálu, kde zemřel. Zakrátko nato bylo morem zachváceno více špitálníků, a odtud, nejspíše šatstvem a ložním prádlem, jež si příbuzní zemřelých nechávali, se mor rychle rozšířil po městě. V Jičíně zemřelo tenkrát 40 lidí, hraběnka odjíždí narychlo z města a špitál byl uzavřen.

 

Koncem zimy 1701 byl učiněn první legát ve prospěch špitálu. Zemřel totiž jičínský rodák doktor medicíny Albrecht Chrastský z Adlersfeldu a učinil universálním dědicem Jičínský špitál. Roku 1717 byla přistavěna k jezuitskému semináři nová nemocnice s lékárnou.

 

Po zrušení řádu byl seminář s nemocnicí vydražen roku 1781 soukromníkům. Prostorově špitál nikdy nevyhovoval. V roce 1776 se jednalo o jeho zvětšení. Nedošlo však k tomu a stal se zbytečným v roce 1815 zřízením chorobince.





 

         
Copyright © 2011 SecurityNet.cz
powered by Webhosting Hukot.cz

Mapa webu
Rejstřík